Bodyterapie
Prožíváme-li strach či jiný nepříjemný pocit – jsme stažení.
Trvá-li to dlouho, zvykneme si a stažení nevnímáme.
Když prožíváme něco hezkého – naše tělo je příjemně uvolněné.
Jak máme být šťastní, když je naše tělo v napětí? To fyzicky nejde!
Stará zranění jsou v našich tělech otisknuta jako různá napětí… ve svalech, kostech, energii. Právě s nimi pracujeme abychom mohli být šťastní.
Bodypsychoterapie je léčba duše s pomocí těla.
Bodyterapie, bodypsychoterapie, bioenergetika, biodynamika či biodynamická psychoterapie je terapeutický přístup, který pracuje ve spolupráci s fyzickým tělem a tělesnými pocity. Jinými slovy je bodypsychoterapie léčba duše s pomocí těla.
Naše životy velmi zásadně ovlivňují naše hluboké postoje, emocionální vzorce, pocity, přesvědčení, jež jsou často zatíženy negativními zkušenostmi, strachy, zraněními z minulosti. Mnohé z toho je ukryto v našem nevědomí, a přesto se s nimi potřebujeme v terapii setkat, aby byly uvedeny v soulad a náš život mohl být šťastnější.
Jak již napovídá pojem PODvědomí, vše co je v něm je POD úrovní toho, co je pro naše vědomí schopno vnímat. Tělo však můžeme vnímat i jako ztělesnění našeho podvědomí. Prostřednictvím těla a pocitů můžeme pracovat s obsahy ukrytými v nevědomí.
Jak spolupráce s tělem vypadá prakticky?
Podle potřeb klienta volíme z celé škály možností… od prosté pozornosti věnované nejen emocím, ale i fyzickým pocitům až po fyzický kontakt s nějakou pomůckou nebo s terapeutem.
Zaměření pozornosti a vnímání na fyzické pocity.
Při vnímání a uvolňování nepříjemných pocitů nám pomáhá současně s emocemi vnímat, i jejich tělesné projevy. Například citové zranění může být spojeno s tlakem na hrudníku, přílišné zatížení s tuhnutím ramen, strach se stažením břicha a podobně.
Emoce a fyzické pocity jsou nerozlučně spojeny. Negativní pocity jsou vždy spojeny s nějakým stažením na fyzickém těle. Pocity příjemné naopak doprovází relaxovaný stav těla. Důležitost této zákonitosti se ukazuje ve chvíli, kdy bychom chtěli být šťastní, ale naše tělo je na mnoha místech dlouhodobě staženo. Ve velké části případů dochází současně s odžitím, přijetím nějakého zranění také k uvolnění stažení na tělesné úrovni. Většinu dokážeme zvládnout cestou hlubinné regrese, která je dle mých zkušeností nejlepším příkladem tohoto přístupu.
Vyjádření zadrženého pocitu tělem
Někdy je však tělesné stažení (pocházející z nějakého zranění) tak staré, že už o tom ani nevíme. Stalo se tak trochu součástí nás samotných, našeho charakteru, kleslo na podvědomou či tělesnou úroveň. To bývá ten případ, kdy se nám nedaří posunout se dále k životnímu štěstí pouze verbální terapeutickou prací. Je-li zranění na úrovni fyzického těla, je nejjednodušší s ním pracovat právě na fyzickém těle. V této chvíli se osvědčují různé formy masáží a působení spojené s fyzickým tělem: shiatsu, shintai a různé terapeutické bodyrelease masáže, které nám pomáhají nastartovat sebeozdravné procesy.
Jsou však zranění, která nepotřebují podporu a uklidnění, ale naopak konfrontaci. Například dlouhodobě potlačovaný vztek vyplývající z bezmoci v nějaké dávné životní situaci může být spojen i s potlačením své celkové živosti a životní energie. Pak je na místě naopak konfrontace, kdy za protivníka poslouží například polštář, který terapeut klientovi podrží, aby do něj mohl nahromaděný hněv uvolnit. Nejde tu jen o vizuální drama, ale o to, že tělo může dokončit zadržený pohyb, zvuk, tendenci, která se tehdy nemohla projevit a díky tomu se zavřely i další naše schopnosti.
Doplnění základních nenasycených potřeb
S dotekem pracujeme, když se dotýkáme našich preverbálních zážitků. Ty často zcela zásadně ovlivňují naši životní strategii a povahu.
Pro miminko je hlavním komunikačním prostředkem dotek. Nezná slova, neumí mluvit a tak jediné, z čeho jasně pochopí, zda je přijímáno a milováno je dotek a jeho kvalita. Pokud se zde něco nepovedlo nebo chybělo, můžeme nenaplněnou potřebu doplnit. Když si například klientka prožije pocit osamělého miminka, tak může být velmi nasycující možnost držet se v tu chvíli terapeuta za ruku… a po tomto dosycení již nemusí v dospělosti udržovat nefunkční vztahy, jen ze strachu aby nebyla sama.
Lidské tělo je…
Naše tělo můžeme vnímat mnohým způsobem, podle perspektivy se kterou na něj hledíme. Pro mě představuje například současně následující dvě skutečnosti:
1. Tělo je chrám duše (pro pragmatiky skafandr pro duši), ve kterém máme ten dar prožít nějaké pro nás důležité zkušenosti. Je pomíjivé, neboť v situaci zvané smrt z něj duše odchází, tělo umírá a duše jde do další existence.
2. Tělo je ztělesněním části našeho podvědomí. Jiným vyjádřením téhož je výrok, že tělo je naším zrcadlem (stejně tak jako svět okolo nás). Tělo je ovlivněno našim minulým i současným prožíváním, myšlenkami a přesvědčeními. Jedinečnost bodypsychoterapie je v možnosti přímého kontaktu s podvědomím skrze přímý fyzický kontakt s tělem.
Podporujeme naši přirozenou schopnost sebeuzdravení
Naše tělo, bytost má spoustu sebeozdravných mechanizmů, kterými se samo od sebe pokouší po prožité zátěži najít co nejzdravější rovnováhu. Tento princip hezky ilustruje příklad se stádem antilop v africké savaně, který jsem kdysi viděl v nějakém dokumentárním filmu…
Pase se stádo antilop. Všichni jsou v pohodě, uvolnění. Najednou vyrazí z trávy lev. Všichni vyrazí na útěk. V těle antilopy se vše mobilizuje pro přežití, vyloučí se potřebné látky, svaly se napnou k maximálnímu výkonu. Pak je jedna antilopa ulovena a ostatní se zastaví. Je po všem. Zvířata se zase v poklidu pasou. Tu se zaškube na těle jedné antilopy sval, pak zase jiný, jiná antilopa poskočí apod… Nahromaděnou energii jejich těla vyventilují. To podstatné pro návrat do klidu se odehrává i v nenápadných mimovolních pohybech.
U lidí je to obtížnější, neboť obvykle nedáváme volnost mimovolným pohybům našeho těla, nedopřáváme si absolutní spontaneity, která by třeba vedla i ke křiku. Cyklus návratu do přirozeného zdravého relaxovaného stavu zůstane nedokončen. V našem těle zůstane napětí, které brání volnému pohybu i plynutí energie. Nevyužité látky vyloučené pro boj či útěk se stávají toxiny…
Takže když nám například neoprávněně vynadá někdo nám nadřízený (šéf podřízenému, rodič dítěti…) a my máme obrovskou chuť za sebe bojovat, ale jsme nuceni to potlačit – pak se dostáváme přesně do této situace. Pokud se nepodaří zadržené napětí, vyjádření či pohyb nějak vyventilovat (například sportem), tak si střádáme na problém. Hromaděné problémy postupně klesají na nevědomou, energetickou a tělesnou úroveň, kde je známe jako nemoci nebo nepříjemné pocity spojené s určitými událostmi, situacemi, lidmi atd.
Bodyterapie nám pomáhá ve vyjádření, uvolnění a harmonizaci prožitých zranění, tak abychom si mohli naplno užívat život nezatíženi minulostí. Bodypsychoterapie má i významný preventivní přínos pro zdraví, když si ji dopřáváme ne jako poslední záchranu, ale jako prvek osobní duševní hygieny v každodenním životě.